Nádor vaječníku: informace o karcinomu vaječníku


Všeobecné informace o onemocnění, diagnóze a léčbě nádoru vaječníku (karcinomu vaječníku).

Každý rok onemocní zhoubným nádorem vaječníku  (karcinomem) přibližně 200 000 žen na celém světě  (60 000 v Evropě, 20 000 v USA a 1 200 v Česku), což znamená, že je to šesté nejčastější nádorové onemocnění u žen. Přibližně 75 % tomuto onemocnění každý rok podlehne. S přihlédnutím k počtu nemocných je tedy karcinom vaječníku nejčastější příčinou smrti u žen s gynekologickým nádorem (má největší letalitu - smrtnost). Starší ženy jsou postiženy častěji než ženy mladší; průměrný věk při diagnóze je přibližně 60 let.
V převážné většině případů není známa příčina onemocnění. U přibližně 5-10 % případů má nádor vaječníku rodinný výskyt a vztah ke genetickým změnám (mutace genu označovaného jako BRCA).
Nádor vaječníku:
6. nejčastější nádor u žen


Počet nových případů ročně
Svět
200.000
UE
60.000
Česko
ca 1.200
 Nejčastější příčina úmrtí z gynekologických nádorů
• Pozdní diagnóza v 70 % případů
• Velmi vysoké procento návratu nádoru po prvotní odpovědi na chirurgii + chemoterapii
• Neodpovídá na následnou chemoterapii


Diagnóza
Na počátku nezpůsobuje nádor vaječníku žádné obtíže; diagnóza v brzkém stádiu je tedy obvykle náhodným nálezem. Dosud nemáme žádnou spolehlivou metodu pro brzkou detekci nádoru vaječníku. Proto je v době diagnózy nemoc velmi často již rozšířená.
Karcinom vaječníku může prorůstat do okolních tkání a ničit je. Nádor může také tvořit metastázy, které se šíří v břišní dutině a zejména v mízních uzlinách a tvoří zde nová nádorová ložiska. Nejčastěji napadá karcinom vaječníku pobřišnici a střeva. Nádorové buňky se však mohou šířit i do vzdálenějších částí těla, a to mízním nebo krevním řečištěm.
V případě podezření na nádor vaječníku se lékař pacientky detailně zeptá na její zdravotní minulost. Aby se diagnóza objasnila, provede se gynekologické vyšetření spolu s ultrazvukem vaječníků a břišní dutiny. Obvykle je také změřeno množství nádorového markeru CA 125 v krvi. Zvýšené množství nádorového markeru není však definitivním potvrzením nádoru, protože CA 125 může být zvýšen i z jiných důvodů. V jednotlivých případech jsou použity další zobrazovací metody, jako například počítačová tomografie (CT) nebo magnetická rezonance, aby se nález upřesnil. S absolutní jistotou však může být nádor vaječníku potvrzen pouze operací (otevřením břišní dutiny) a odebráním tkáňových vzorků pro mikroskopické zkoumání (biopsií).

Prognóza
Prognóza nemoci závisí především na stádiu, ve kterém je nemoc zjištěna. V brzkém stádiu 1 lze vyléčit více než 80 % pacientek. Šance na uzdravení v pokročilých stádiích je nejlepší, pokud lze všechnu viditelnou nádorovou tkáň odstranit během chirurgického výkonu. V pokročilých stádiích se u mnoha pacientek i po zpočátku úspěšné léčbě objeví návrat nemoci (takzvaný relaps neboli rekurence). Nádor opět roste a musí být opět léčen. Tato další léčba se řídí mnoha faktory, například jak dlouho trvala prvotní léčba nebo jak nádor ustoupil po prvotní léčbě.

Chirurgický výkon
Prvním krokem v léčbě karcinomu vaječníku je co nejúplnější chirurgické odstranění nádorové tkáně. Čím menší zbytky nádoru v těle zůstanou, tím je prognóza příznivější. Typické kroky při chirurgickém výkonu jsou odnětí dělohy (hysterektomie), vaječníků a vejcovodů (salpingoophorektomie, adnexektomie), předstěry (omentektomie) a mízních uzlin (lymfadenektomie). V těchto tkáních jsou také hledány nádorové buňky. To je zásadní pro další léčbu. Není neobvyklé, že jsou také odstraněny části střeva, pokud je napadeno nádorem.
Takřka vždy po chirurgickém výkonu následuje léčba protinádorovými léky (chemoterapie).

Protinádorové léky - chemoterapie
Cílem chemoterapie je odstranit všechny nádorové buňky, které zůstaly v těle. Chemoterapie se podává během určité doby, obvykle to trvá pět měsíců. Podává se v cyklech - mezi obdobími užívání léků jsou dlouhé přestávky.
Dnes se za standardní chemoterapii po chirurgickém výkonu (takzvanou chemoterapii první linie) téměř u všech pacientek považuje kombinace dvou léků, derivátu platiny (karboplatina) a taxanu (paclitaxel). Přestože u mnoha pacientek nelze nádor po chirurgickém výkonu a chemoterapii nalézt, nebezpečí ještě není zažehnáno. Mnoho pacientek totiž postihne návrat onemocnění, takzvaný relaps neboli rekurence. V závislosti na tom, kdy se relaps objeví, je nutné přistoupit k dalším léčebným zákrokům jako jsou chirurgie nebo chemoterapie. To, jaké metody se použijí, závisí na různých faktorech: jaké potíže by měly být odstraněny, jak pacientka snášela prvotní léčbu, jak na ni odpovídala, jaký byl interval mezi ukončením prvotní léčby a návratem choroby. Jakmile jsou tyto otázky zodpovězeny, je na místě diskuse s pacientkou o tom, zda se přikročí k novému chirurgickému výkonu s následnou chemoterapií, nebo jen k chemoterapii samotné. Na tom také závisí výběr protinádorových léků.
V posledních letech byly v klinických studiích učiněny pokusy zlepšit situaci, kdy je po ukončení prvotní léčby (chirurgie a chemoterapie) mnoho pacientek bez příznaků a bez známek nádoru na zobrazovacích vyšetřeních, ale přesto je většina z nich postižena návratem onemocnění. Bylo například zkoumáno prodloužení chemoterapie nebo přidání dalších protinádorových léků ke standardní kombinaci. Bohužel podle všech dostupných výsledků nebylo prokázáno zlepšení účinnosti.

Nové přístupy
Zcela novým přístupem je vakcinace po úspěšné prvotní léčbě, s cílem bránit návratu onemocnění. Díky vakcíně abagovomab, která je dosud předmětem klinického vývoje, je imunitní systém schopen rozpoznat a atakovat nádorové buňky, které na svém povrchu mají protein CA 125 typický pro nádor vaječníku. Je naděje, že díky tomuto mechanismu bude imunitní systém schopen vybít všechny zbývající nádorové buňky, a návratu onemocnění by tak bylo zabráněno. První údaje o této vakcíně poskytují ospravedlnění k naději, že vakcinace dokáže návrat onemocnění pozdržet.

Správná oddělení
Je zvlášť důležité, aby byly pacientky léčeny na oddělení, které má dostatečné zkušenosti s léčbou tohoto nádorového onemocnění. Zkušený lékař je schopen během chirurgického výkonu zhodnotit, které kroky je nutné v konkrétním případě udělat. Takové oddělení lze identifikovat například podle toho, zda se účastní klinických studií.

Pro další informace prosím navštivte: www.clinicaltrials.gov - vyhledejte slovo MIMOSA.